Místní knihovna Proboštov
Naposledy aktualizováno: 09.11.2018 10:46:35
NÁŠ PROFIL NA FACEBOOK KDYŽ POTŘEBUJETE PORADIT S VÝBĚREM KNIHY Nové knihy v Regionální knihovně Teplice

ZAJÍMAVÉ WEBY Z KNIŽNÍHO PROSTŘEDÍ

Návštěv :
Celkem : 8277
Týden : 13
Dnes : 0

Dostala jsem od přítelkyně dárek, který mě velmi potěšil a pobavil. Je to knížečka Bonmoty a citáty (nejen) o knihách a čtenářích. Sestavil ji knihkupec a osvícený člověk Vráťa Ebr. Doufám, že i Vás potěší vtipné a zajímavé ukázky z této knihy.



OBRÁZEK : rencin_lezici_ctenar.jpg

Seznam kapitol:

Z myšlenek anonymních autorů

Česko je na světě v první desítce

Kukátko do historie

Bartoloměj Netolický a Jiří Melantrich

Co zaznamenal Zikmund Winter

Jan Amos Komenský: Myšlenky o knihách

Libri prohibiti

Libri prohibiti za socialismu

Z kuriózních objednávek

Z kuriózních dopisů čtenářů

Z Knihy přání a stížností

Odposlech z knihkupectví

Téměř čtvrtina dětí už vůbec nečte

Nejkrásnější je Popelka

Erben a Němcová v Africe

Kambodžský král čte Staré pověsti české



 

Z myšlenek anonymních autorů


Bývaly časy, kdy býval čas na čtení knih. Dnes čteme z důvodů časové tísně už jen recenze, abychom se potěšili představou, jak báječné knihy bychom četli, kdybychom na ně měli čas.


Kniha se nejdříve koupí a potom čte. Tomu vděčí někteří spisovatelé za to, že jejich knihy mají vysoký náklad!



Kniha je nejlepší televize!


Žádná kniha není určena všem. Ale každá kniha má svého čtenáře!


Jsou na světě mnohá spojení. Takové se Sovětským svazem dokonce mělo být na věčné časy. Člověk však dává přednost spíše takovým spojením, jež nám nabízejí krásné knihy.

zpet na zacatek



Česko je na světě v první desítce


Nikoli v množství pití desítek, ale v počtu vydaných knižních titulů.


Česká republika se řeadí v množství vydaných knižních titulů, přepočtených na počet obyvatel, do elitní světové desítky.


Navzdory všem počítačům, televizím a jiným technickým vymoženostem náš národ čte. Čte hodně a všechno.


Stačí navštívit Palác knih – Luxor v Praze na Václavském náměstí. Je to největší knihkupectví ve střední Evropě, Nabízí přes 45 tisíc titulů. Při návštěvě tohoto moderního několikapatrového objektu si nejen připomenete verš „.....jsou nás už miliony…“

zpet na zacatek



Kukátko do historie


OBRÁZEK : rencin_budete_blbi.jpgKniha patří k nejušlechtilejším nástrojům, které si člověk stvořil pro své polidšťování. Vynález knihtisku zdemokratozoval kulturu a vzdělání, odstranil jejich výlučnost a jednostrannost, spojil je se životem a život s nimi. 

„Umění knihtisku“ napsal v roce 1593 pražský kronikář David Gans „má největší význam nejen pro šíření božské moudrosti a ostatních sedmi věd, ale také pro rozmnožování užitečných znalostí z lidského života. Nejrůznější řemeslníci, zlatníci, stavitelé, řezbáři ve dřevě a kamní zveřejňují a rozšiřují denně tiskem nové objevy, které podporují pokrok.“

     O širší rozvoj vzdělání v Čechách se v prvním údobí české renesence zasloužilo měšťanské prostředí. Knihtisk vyhovoval především jeho zájmům a potřebám.

     Česká knižní produkce byla až do prvních desetiletí 16. století technicky závislá na cizině. České knihy se tiskly nejen doma, ale také v Benátkách, Lipsku Wittenbergu a hlavně v Norimberku, kde s českým tiskem pracovalo hned několik tiskáren. Postupně nabývalo v českých zemích tiskařské řemeslo na úrovni a rozšiřovalo se o nové poslání – nakladatelské.

zpet na zacatek



Bartoloměj Netolický a Jiří Melantrich


Netolický si zařídil tiskárnu na Menším Městě pražském. Za pomocníka a pak společníka si přibral Jiřího Melantricha.

     Jiří, dříve zvaný Niger, Černý, pocházel z Rožďalovic u Jičína. Za studií ve Wittenbergu si své jméno Niger pořečtil na Melantrychos (černovlásek). To už měl za sebou i studia na univerzitě pražské.

     Prvním velkým dílem, na němž začal Melantrich pracovat u Netolického, byla Bible česká. Vyšla v roce 1549 a Melantrich nebyl pouze jejím tiskařem, ale také gramatikem a literárním upravovatelem. „Redaktorem“ byl také u mnoha dalších tisků.

     Po čase přešla Netolického tiskárna plně na Melantricha. Přenesl ji na Staré Město pražské a postavil pro ni nový dům. Tiskl drobné práce i výpravná díla, mezi nimi Herbář lékaře a botanika Mattiolliho. Zvlášť proslulou se stala jeho nová Bible, „melantriška“, k jejíž výpravě pozval pražské kreslíře a řezače. Tiskl ji mnohokrát, téměř úplně vytlačil z jejího vydávání německé tiskaře.

Vzmáhal se a nakonec se stal prvním mezi českými tiskaři.

zpet na zacatek


 

Co zaznamenal Zikmund Winter

 

     Romanopisec a archivář Zikmund Winter, známý svým románem Mistr Kampanus, podal svědectví o tom, jak to s četbou vypadá mezi lidem obecným a zvláště ve vrstvě, kterou bychom dnes mohli nazvat podnikatelskou.

 

     Tvrdí například, že u řezníků jen zřídkakdy byla kniha k nalezení. Pražský řezník se sympatickým jménem Selátko měl v roce 1588 dům a znamenitý statek domový, knihu však ani jedinou. Roku 1615 bohatý řezník Neymon, vlastnící několik domů a masných krámů, nemá také zapsánu ani jednu knihu. V roce 1610 jednu knihu nalezneme u pražského řezníka Slepičky. Ševci na tom byli o poznání lépe. Prťák Jan Postula měl dva domy, vinici a na svou dobu i neobvykle bohatou knihovnu, čítající 124 svazků. Solidními čtenáři byli i krejčí. Mezi pilné čtenáře patřili i obchodníci. Kramář Mincl má 16 knih, kupec Kašpar z Koňského trhu 15 a že obchod byl záležitostí mezinárodní, obsahují tyto kupecké libráře zpravidla texty ve více jazycích.

zpet na zacatek

 


Jan Amos Komenský: Myšlenky o knihách


     Knihy jako nejlepší přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně, jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí i věci našemu zraku vzdálené. Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih!

     Knihy moudře složené lidskou pílí jsou zlato už vytěžené z hlubin, pročištěné různými zkouškami vodou a ohněm, označkované snad i k obecnému užívání, mající již svou jistou hodnotu, a hodící se tedy k dennímu užívání.

zpet na zacatek



   Libri prohibiti


Papež Pavel IV. – prchlivý, samolibý a nepříliš vzdělaný muž – se stal prvním papežem, který zveřejnil seznam zakázaných knih – Index liber prOBRÁZEK : rencin_debata_v_knihovne.jpgohibitorium, obsahující spisy, jejichž čtení bylo dobrým ovečkám církve co nejpřísněji zakázáno. Stalo se to roku 1559. Sto let po vynálezu knihtisku se tak knihy staly nebezpečnou zbraní – tenkrát v očích Pavla IV.

     Na seznamu kacířských knih se vedle spisů křesťanských reformátorů jako byl Luther, Kalvín nebo HUs, ocitla i některá díla církevních otců, či – světe div se! – některá vydání bible, což je názorným příkladem, že cenzura vždycky kráčela ruku v ruce s hloupostí.

     Seznam zakázaných knih se neustále rozšiřoval. Objevovala se na něm nejen díla starořeckých filozofů Platona a Aristotela, renesančních astronomů Koperníka, Galilea a Keplera, nejznámější knihy židovské mystiky, ale také díla protestantských autorů včetně našeho Jana Amose Komenského.

zpet na zacatek



Libri prohibiti za socialismu


     Cenzurní zásahy byly snad v celém světě, nevyhnuly se ani našemu malému národu.

      První obšírný seznam závadné literatury u nás, určený jako důvěrná pomůcka veřejným knihovnám, nese datum 9. října 1948. Zahrnuje přes 1200 titulů.

     Mezi první postižené autory naší doby se dostal například Josef Kožíšek, František Langer, Jaroslav Foglar. Docházelo ke kuriózním zásahům; například Babička od Boženy Němcové byla odmítána jen proto, že prý popularizuje hodnou kněžnu.

     Byla zakázána i velká obrazová encyklopedie VESMÍR, ZEMĚ, ČLOVĚK A MY DĚTI.

     Dílo, které tým odborníků pečlivě připravoval přes pět let, bylo vytištěno v roce 1966. Okamžitě však bylo staženo. Došlo k tomu proto, že mezi výběrem 200 nejznámějších osobností 20. století byl sice uveden T. G. Masaryk, Stalin, Chruščov, ne však (v té době prezident) Antonín Novotný. Proto Ústředí čs. knižní kultury zakázalo expedici knih v hodnotě tři a půl milionu Kčs.


     Teprve za půl roku se začaly výtisky z Opočna stěhovat na pulty našich knihkupectví. Jako zázrakem nedošlo k vyřezání listů, jak se původně plánovalo.

     Knihkupci tehdy také dostali od nadřízených orgábnů tuto interní zprávu:

     Pozastavená kniha Jiřího Grygara Vesmír se uvolňuje zpět do prodeje s tím, že titul nesmí být propagován a vystavován ve výloze.    

 

(k tomu dodávám, že po roce 1970 za dob normalizce začaly obrovské čistky v knihovnách a řada našich i zahraničních autorů nesměla být vydávána)

zpet na zacatek



Z kuriózních objednávek


Vážené knihkupectví, pošlete mi Bibli, ale aby z ní nevypadly listy, jako se mi to stalo posledně u Budulínka.


Objednávám u vás pro syna obsah Bible, celou by nečetl.


Pošlete mi Bibli, ale co nejlevnější. Tu poslední, kterou jsem měla ještě po mamince, mi někdo ukradl v kostele.


Objednávám u vás na dobírku nějakou knihu o sexu a Bibli. Tady u nás doma obě najdou uplatnění.

zpet na zacatek


Z kuriózních dopisů čtenářů

  

V trojrozměrných obrázkách Magické oko jsem nenašel nic, takže jsem asi blbec.


Z posledních knih mě ti Poslední Rožmberkové zklamali, to co jsem od nich očekávala mně vůbec nedošlo.


Odešel jsem sice bez knihy, ale zato bohatší ojeden příjemný zážitek z pohledu na hezkou prodavačku.


Jsem z Hodonína, kde je víno. A to je lepší než být z Prahy, kde máte bordel.


Pro mě jsou knihy to, co pro alkoholika alkohol. Jenže na rozdíl od něho mě z knih hlava nebolí.


Potřebovala jsem nutně knihu O lehkém pohybu. Nic jste mně neposlali, tak budu radši jezdit výtahem.

zpet na zacatek



Z Knihy přání a stížností


      OBRÁZEK : rencin_chlap_na_staflich.jpgPožadovanou knihu od Klímy Náruživost prodávala prodavačka a když jsem ji chtěl zaplatit řekla, že mi knihu neprodají a zase si ji odnesla.


     Prodavač ve vašem knihkupectví se mnou jednal pod vlivem alkoholu, protože mi vůbec neodpovídal.


     S údivem jsem zjistil, že předešlý zápis, co napsala paní, je pravdivý. Ani na mě se nedostalo, ačkoli jsem tu stálý host a nosím sem semena, čímž jsem toto skončil.


     Vyžádal jsem si Knihu přání a stížností. Vedoucí mi provokativně místo ní předložil Foukni do pampelišky.


     Ve zdejším knikupectví jsem si připadal jako blbec. To jsem taky prodavačce řekl. K mému úžasu přitakala.


     Zdejší prodejna by byla příjemná. Až na personál.


     Již podruhé jsem stála frontu. Minulý čtvrtek na Krasosmutnění, dnes na Orientální kuchařku. Ani jednu jsem nedotala. Tak teď chci aspoň odpověď od nadřízených orgánů!


     Chtěla jsem od Johna Memento. Řekli mi, že není. Ale paní za mnou ho dostala zezadu. Jak to?


     Já, níže podepsaný R. Holinka, Tesla Hlaoubětín svým podpisem potvrzuje, že vazba knihy Jaroslav Foglar: Rychlé šípy je provedena tak: že jste prostě dobytkové prvního řádu! Já když udělám zmetek, mám prémie pryč! P.S. Stejně je mně to hovno platný, ale aspoň jsem se odreagoval!


     Čeho se mám držet, když Zákoník práce nemáte ani druhý den?...

                                  

                                      (autentické dobové záznamy)

zpet na zacatek



Odposlech z knihkupectví


    " Dobrý den, nenašel by se u vás Duševně nemocný mezi námi?"


     "Máte nějakou knihu, podle které bych odnaučila manžela pít...? Tedy chlastat!"


"Nenašla by se tady mezi knihama aspoň jedna pořádná?"

zpet na zacatek



Téměř čtvrtina dětí už vůbec nečte

 

     Nejvíce čtou děti, kterým jako malým předčítali z knížek rodiče. malí čtenáři lépe odolávají televizi.

 

První zpráva je dobrá: ani počítače, ani televize zatím z dětského světa nevytlačily knihy. Každý den se do příběhů začte třetina dětí.

Druhá zpráva je však varující: Téměř čtvrtina dětí už v dnešní době nečte vůbec.

 

     V České republice je stále dost dětí, které baví četba knih. Téměř každé druhé dítě se může pochlubit tím, že každý měsíc přečte alespoň jednu knihu. Sedm procent dětí dokonce uvedlo, že s knihou tráví každý den i několik hodin.

     Stejně početná je však také skupina dětí, které knížku vezmou do ruky nanejvýš dvakrát za půl roku.

     NEJVĚTŠÍM SOUPEŘEM KNIH JE TELEVIZE. Polovina dětí ve věku od deseti do čtrnácti let, které se dívají na televizi více než tři hodiny denně, se vůbec nezajímá o knížky.

     Souboj mezi televizí a knihou však funguje i obráceně. Nejvíc imunní vůči vysedávání před obrazovkou jsou právě malí čtenáři.

zpet na zacatek



Nejkrásnější je Popelka


      Nejoblíbenější pohádkou všech dob je Popelka. Vyplývá to z průzkumu, do které se zapojilo dvanáct stovek dětských respondentů.

     Příběh o chudé a odstrkované dívce, která se nakonec provdá za prince, zařadilo na první příčku plných třicetšest procent dětských čtenářů a diváků.

     Popelka zvítězila s poměrně velkým náskokem před druhou Sněhurkou. Třetí skončila dětská klasika - hororový příběh O Jeníčkovi a Mařence. Na čtvrté místo se dostala Zlatovláska. Ta možná trochu překvapivě přeskočila Červenou Karkulku, která vítěznou sestavu uzavírá.

zpet na zacatek

    


Erben a Němcová v Africe


České pohádky K. J. Erbena a B. Němcové si našly cestu i na černý kontinent. Dokladem je cena, kterou nedávno na závěr Mezinárodního knižního veletrhu v zimbabwské metropoli získal výbor z pohádek obou autorů. Cenu udělil Svaz zimbabwských nakladatelů, sdružující osmnáct nejvýznamnějších místních nakladatelství.

     Na nedávném vydání výboru v jazyce šona nazvaném Nevanji Bayaya - Nganonyorwa kubva ku Czech (Princ Bajaja a jiné příběhy - Pohádky z Čech) se podílelo i české velvyslanectví.

     Nespornou zásluhu na úspěchu knihy má překladatel do šonštiny Elvas Mari, který vhodně převedl pohádky do světa afrických dětí. Úspěch podpořil svými ilustracemi Wilbert Kakowa, který typicky české hrdiny dokázal přemístit do afrického prostředí.

     Nejde o jediné ocenění české literatury v této jihoafrické zemi. Sbírka povídek science fiction Ziyajuluka vydaná v menšinovém jazyce ndebele získala ocenění Svazu zimbabwských nakladatelů o rok později.

zpet na zacatek



Kambodžský král čte Staré pověsti české


Kambodžský král Sihamoni si znovu četl Jiráskovy Staré povOBRÁZEK : rencin_ctenar_v_knihovne.jpgěsti české, i když jeho nejoblíbenější knihou zůstává Babička od Boženy Němcové. Zapomněl si ji však v Paříži a proto požádal o nové vydání.

     Král dodnes vzpomíná na svá studia v Praze, která utvářela jeho mládí v letech 1962-1975. Chodil do základní školy v Ostrovní ulici a poté v Praze vystudoval i konzervatoř a balet na Akademii múzických umění.

     Je známo, že jeho čeština je naprosto dokonalá a kultivovaná. Je to jako z pohádky - student z Prahy se stal králem!

     Král Sihamoni udivuje dokonalým přehledem o kulturním dění v Česku, zejména pokud jde o knihy, divadlo a film. Přispěl k tomu i Den Jiřího Menzela, který vzápětí po korunovaci Sihamoniho zorganizovala v Phnompenhu naše diplomacie spolu s Francouzským kulturním střediskem. Zná dobře nejen Menzelovu tvorbu, včetně jím natočeného portrétu Rudolfa Hrušínského, ale samozřejmě také Hrabalovy knihy.


OBRÁZEK : rencin_kniha.jpg

zpet na zacatek
























 
Proces zabral 0.0194 sekund času a 0.67MB paměti.